Vzpomínky na Dříň,
aneb pamětník vzpomíná na nedávnou minulost této čtvrti.
( dnes již spíše k pousmání )
Krátce z historie:
Původní ves Dříň připomínána již 1318 v 15.století zanikla a na dnešním místě byla založena 1681. Po spojení s osadami Dubí a Újezd pod Kladnem byla v roce 1941 připojena k městu Kladnu.
Dnešní generace odchovávaná supermarkety neuvěří a ani nepochopí atmosféru malých krámků a hospůdek. Představte si předměstí Kladna, čtvrť Dříň s něco málo přes sto domky v době, kdy tu ještě nestála oslavovaná a také proklínaná gigantická Poldi II.
Je libo zajít do krámku, nebo hospůdky. Pánové, asi začneme hospůdkou, můžeme si vybrat Na Homolce, u Burků, u Košťálů, u Čtrnáctých (zde byl i slušný sál a odbývaly se tam všechny zábavy a bály), u Horáčků (v menším sálku bývalo pro děti příležitostné loutkové divadlo a hrály se opravdové české pohádky), zajít se mohlo i k Vávrovcovům, nebo do hospody u školy. Zdá se to až nemožné, ale byla to pravda, sedm hospod.
Dámy zase chodily nakupovat a popovídat si do krámků u Nejepsů, u Krausů, u pí.Kabátové, nebo do Včely, zajít mohly i k Hájkovům, Sislandovům, Fričovům, nebo k Jůnovům. K Jůnovům chodily děti třeba přes celou obec, protože v krámu u stropu vysel na řetězech velký dřevěný drak a hlavně se zde dětem za nákup dával „svatojánský“ chleba, což byly takové velké tmavé sladké lusky. S bandičkou jste si mohli zajít pro mléko k Procházkovům a k němu pro báječnou housku nebo chleba k pekaři Veselému. Tam to vonělo po celém okolí. Na poutě a posvícení tam chodily hospodyňky péct koláče, na velikonoce bochánky a na vánoce vánočky. Pozorovat pana pekaře, jak sází právě dělané pečivo do pece a nasávat vůni, na to se nedá zapomenout. Pro čerstvou zeleninu se šlo k Šulcovům a pro maso ke Košťálovům, kde měli řeznictví při hospodě. Druhý Košťál byl na náměstí a třetí řeznictví bylo u Burgrů. Jak se mohli uživit nevím, v té době nebylo masona talíři tak často jako dnes. Patky od salámů (ne patičky) se dávaly dětem od cesty. Pokud jste chtěli noviny, nebo nějaké kouření posloužily Vám tři trafiky. Měl-li někdo chuť na sladké mohl si vybrat ze dvou cukráren.
Mohli jste si vybrat z holičství u Pražáků, nebo Sůvů. Boty Vám opravil švec Hyk, kabát ušil krejčí Libovický, nebo Velíšek a potřebovali jste něco od švadleny, byly tu hned tři. Do galanterie u Šmídů chodily rády nejen maminky, ale i děti. Paní Šmídová je nechávala prohrabávat a prohlížet nekonečnou řadu šuplíčků s různými knoflíky. Když někdo potřeboval kus nábytku, byl zde truhlář Hejma, opravu strojů a aut prováděl pan Minařík. Uhlí přivezl pan Kopřiva. Zvláštní proces byl, když se šlo mandlovat prádlo. Paní nabalovala na velkém dřevěném stole nakropené prádlo na dřevěné válce. Ty se vkládaly do velkého monstra a každý sám točil velkou železnou klikou a válce s prádlem se válely sem a tam. Nebyla to lehká práce.
Dovede si dnešní občan tohoto města vůbec představit, jak obec s pár desítkami domů mohla mít krásnou školu, sokolovnu kam všechny ročníky lidí chodily cvičit. V zimě se na hřišti dělalo přírodní kluziště, kde se bruslilo. Dvě hřiště na kopanou, jedno v místě bývalé Sigmy a druhé, kterému se říkalo Koulák, tam jsou dnes garáže. Třetí hřiště, kam se chodila hrát házená a různé hry, bylo v nádherném prostředí v lese. Zde se také pořádaly různé akce pro děti a slavily vatrou čarodějnice.
Pochopitelně zde fungoval dobrovolnický hasičský sbor, který měl svoji hasičárnu a byl zde i nezbytný rybník. To vše doplňovala malá benzinová pumpa vedle sokolovny a nezbytná zvonička, která svým zvoněním oznamovala skon občana. Mimo třech statků zde byl i panský dvůr (o kterém někdy příště, stejně jako o slavných poutích okolo kostelíka v lese u sv.Jána).
Teď zpět do současnosti.
Střed města Kladna je překrásný, chlubí se mnoha sportovišti, upravenými parky, medvědáriem, opraveným náměstím. Co zbylo ale z této čtvrti města (???), téměř nic. Škola žádná, dosluhující sokolovna, která není pro nikoho, hřiště a nějaké aktivity pro děti - nulové. Kdyby neměli hasiči svoji místnost a ochotně ji nepůjčovali, nebylo by ani kde volit. Poslední a jediný obchod pomalu končí a nikoho nezajímá kam si staří lidé půjdou koupit chleba. I tu zvoničku město prodalo, takže ani umíráček nemůže nad touto čtvrtí města Kladna zazvonit.
.
